Saké
Název saké se v Japonsku používá pro několik různých
druhů nápojů. Záleží především na regionu. Saké může označovat
destiláty vyráběné z brambor, z cukrové třtiny a podobně. Nejznámější
nápoj s názvem saké je víno vyráběné pivovarnickým způsobem, tedy
vařením, z dlouhozrnné rýže. "Neasijsky" hovořící národy pod názvem
saké prakticky nic jiného než rýžové víno neznají, tedy kromě různých
ochucených variant. Toto saké je dost unikátním a tradičním druhem
alkoholu podobně jako naše slivovice, pivo nebo středomořská rakie.
Historie saké
Existuje
hned několik teorií, které se snaží mapovat vznik a vývoj výroby saké z
rýže. Některé uvádějí, že Číňané byli první, kdo se úspěšně pokusil z
rýže připravit alkoholický nápoj. Bylo tomu již 5000 let před Kristem.
Další prameny hovoří o tom, že saké je ryze japonským nápojem a vzniklo
v Japonsku zhruba ve třetím století našeho letopočtu. Ať je pravda
jakákoliv, postup přípravy se za ty stovky let příliš zásadně nezměnil
a saké je nápoj opravdu tradiční.
Druhá světová válka výrazně
ovlivnila japonskou produkci tohoto nápoje. Japonská vláda v rámci
válečných úsporných nařízení omezila příděly rýže určené k výrobě saké
a to znamenalo zánik mnoha menších i větších společností, které se
výrobou saké do té doby zabývaly. Během světové války se do saké začal
přidávat potravinářský líh, který měl zvýšit čirost a aroma nápoje, ale
především výnosy z prodeje tohoto nápoje. Bohužel tím utrpěla především
kvalita jinak lahodného nápoje.
Po konci druhé světové války
se saké pomalu vzpamatovalo a zlepšila se i jeho kvalita. Bohužel na
japonském trhu s alkoholickými nápoji se objevili konkurenti. Japonci
si velice oblíbili pivo, víno a lihoviny a spotřeba piva dokonce
sesadila saké z prvního místa v žebříčku oblíbenosti, co se Japonských
spotřebitelů týče.
Výroba saké
K výrobě saké se používá
rýže. Ta se mele tak dlouho, dokud z ní není jemný prášek. Rýžový
prášek se nechá kvasit než se přemění v cukr a dále transformuje v
alkohol. Tento postup je velice podobný přípravě piva. V případě saké
však hlavní roli nehrají enzymy ze sladu, ale ze speciální formy, ve
které saké zraje.
Surové saké je přírodně zakalené
mikroskopickými částečkami. Takové saké v obchodech pravděpodobně
nekoupíme, protože se většinou filtruje a finální produkt je průzračně
čirý. Saké obvykle obsahuje 18 až 20 procent alkoholu. Většina výrobců
však saké ředí vodou na 15 procentní alkohol, který má jemnější chuť.
Použití saké
Ačkoliv
je saké označováno za víno, je nejlepší, když je čerstvé, a tím se od
tradičního vína liší. Málokdy se setkáme s archivním saké. V tomto
směru se saké více podobá pivu. Saké se kromě pití může použít při
přípravě mnoha tradičních japonských i jiných pokrmů.
Saké se
podává studené nebo teplé. Záleží na ročním období, kvalitě saké a na
naší chuti. Podobně jako svařené víno dokáže horké saké rozproudit
teplo po celém těle zejména v tuhých zimních dnech. Při podávání
teplého saké je důležité velmi přesně sledovat teplotu. V USA například
je saké oblíbené při teplotách okolo 37 stupňů.
Rituální
využití saké je kapitolou samo o sobě. Například váleční piloti
kamikadze konzumovali saké těsně před akcí, aby si dodali kuráž. Saké
se dále pije během japonských festivalů, oslavách Nového roku a
podobně.
Skladování saké
Stejně jako jiné podobné nápoje by
se saké mělo skladovat v tmavých a chladných místnostech - nejlépe ve
sklepě. Slunce a teplo jsou nepřátelé saké. I pokud saké skladujeme v
příznivých podmínkách, bude nejlepší, pokud ho otevřeme během pár
měsíců od zakoupení, protože jak jsme si již řekli, není dobré jej
skladovat a nechat stárnout například jako víno.
Pokud láhev saké otevřeme, nesmíme otálet a vypít ji během pár hodin, protože na vzduchu ztrácí saké rychle svou kvalitu a vůni.